Svatý Ludvík Marie z Monte Forti - Obdivuhodné tajemství růžence - 39

Blahoslaveným můžeme nazvat toho, kdo při recitaci modlitby Páně pečlivě zvažuje každé slovo a nachází v něm vše, co je pro něj nezbytné, vše, po čem si může přát. Když recitujeme tuto obdivuhodnou modlitbu, v první řadě si získáváme srdce Boha tím, že ho vzýváme sladkým jménem Otec. „Otče náš“, nejněžnější ze všech otců, všemohoucí ve stvoření, nanejvýš obdivuhodný v jeho zachování, všemilující ve své prozřetelnosti, všedobrý a nekonečně dobrý ve vykoupení. Bůh je náš Otec, my všichni jsme bratři a sestry, nebe je naše vlast a naše dědictví. Nestačí mu snad, že v nás vzbuzuje jak lásku k Bohu, tak i lásku k bližnímu a odloučení od všech pozemských věcí? Milujme tedy takového Otce a tisíckrát mu říkejme: „Otče náš, který jsi v nebesích.“ Ty, který naplňuješ nebe i zemi nesmírností své podstaty, který jsi všude přítomný, ty, který jsi svou slávou ve svatých, svou spravedlností v zatracených, svou milostí ve spravedlivých, svou trpělivostí v hříšnících, dej, abychom si vždy pamatovali na svůj nebeský původ, abychom žili jako tvé pravé děti, abychom se vždy upírali k tobě samému s veškerou vroucností svých tužeb. „Posvěť se tvé jméno.“ Jméno Hospodinovo je svaté a hrozné, praví král-prorok, a nebe, podle Izajáše, zní chválou, kterou serafíni bez ustání vzdávají svatosti Hospodina, Boha zástupů. Zde se modlíme, aby každá země poznala a uctívala vlastnosti tohoto Boha tak velkého a tak svatého, aby ho mohli znát, milovat a uctívat pohané, Turci, Židé, barbaři a všichni nevěřící; aby mu všechny národy sloužily a oslavovaly ho živou vírou, pevnou nadějí, vroucí láskou a zřeknutím se všech omylů: konečně, aby všechny národy byly svaté, protože on sám je svatý. „Přijď království tvé.“ To znamená, aby v našich duších kralovala tvá milost v tomto životě, abychom si po naší smrti zasloužili kralovat s tebou v tvém království, což je nejvyšší a věčná blaženost, v kterou věříme, v kterou doufáme a kterou očekáváme – tato blaženost nám slíbená dobrotou Otce, získaná zásluhami Syna a zjevená světlem Ducha svatého. „Buď vůle tvá, jako v nebi i na zemi.“ Bezpochyby nic nemůže uniknout opatřením božské Prozřetelnosti, která vše předvídala a zařídila předem; žádná překážka ji nemůže odradit od cíle, který si před sebou stanovila. A když prosíme Boha, aby se jeho vůle stala, není to proto, že bychom se báli, říká Tertullianus, aby někdo účinně nezbránil vykonávání jeho rad, ale proto, že pokorně souhlasíme se vším, co nám ráčil přikázat, abychom vždy a ve všem plnili jeho nejsvětější vůli, která je nám známa skrze jeho přikázání, s takovou ochotou, láskou a stálostí, s jakou ho poslouchají andělé a blažení v nebi.